Lužná, 1890, Moravské zemské muzeum v Brně
Na Vsetínsku, podobně jako na Rožnovsku, se začal lidový oděv odkládat již v posledních desetiletích 19. století a rychle zanikal. Za jeho zachování vděčíme snaze předvést svatbu z Valašské Polanky a Lužné na Výstavě Valašska ve Vsetíně a s jistým odstupem i v Praze na Národopisné výstavě českoslovanské roku 1895. Díky tomu byla pořízena řada nových krojů, které se s odstupem času dostaly do muzejních sbírek, kde mohly být odborně prostudovány. Zdejší dlouhé soukenné kalhoty mají naprosto unikátní střih s vedením švů po zadní straně lýtka a stehna, který se jinde nedochoval a je přímým pokračovatelem pozdně středověkých kalhot, jež byly rozšířeny v celé střední Evropě. Také dlouhý huněný kabát, příbuzný haleně z Nedašova, se svou konstrukcí odlišuje od župice a dolmanu a je zřejmě domácího původu. Vesta je ušitá z červeného sukna, sahá do pasu a konstrukční detaily, jako jsou patky kapes, překrytové rozparky zádových švů i jejich tvar, prozrazují, že jejím vzorem byly stylové vesty z konce 18. století. Oproti tomu hrubá konopná košile s obdélným trupem a rukávy je zcela jistě domácího původu. Na nohou má muž soukenné papuče a hlavu mu chrání klobouk s vysokým dýnkem a širší střechou.

(Lit.: Urbachová 1972, Šimša 2011)