Hnojice, 1880, Vlastivědné muzeum v Olomouci
Konzervativnost a kreativita se v ženském lidovém oděvu na Hané projevuje v různé míře. Zatímco v okrajových oblastech přetrvávaly v užívání oděvní součásti, jejichž původ sahal až do 18. století, v okolí velkých měst pronikaly do venkovského oděvu v krátkém odstupu dobové módní novinky. Takto na Olomoucku zdomácnělo v první polovině 19. století nošení krátkého kabátku zvaného špenzr. Na rozdíl od starších typů lajdíků je ušitý nikoli z černého sukna, ale z modrého hedvábí, což mu dodává na reprezentativnosti. Trup je přiléhavý s překrývajícími se přednicemi, které na spodním kraji přidržuje plochý pásek. U krku má kabátek plochý hranatý límec, který z užívání vytlačil rozměrný obojek. Záda jsou tvarována princesovými švy a zakončena šůskem s typickými varhánky. Pod kabátkem se nosila dlouhá košile s krátkými rukávy, přes niž se vázalo několik spodniček, které dodávaly objem hnědé hedvábné uzavřené sukni, na níž je patrný městský vliv. Sukni zepředu kryje široká zástěra s tzv. uničovským tiskem, v podobě několika pestrobarevných horizontálních květinových pásů na temně modrém podkladu. Výrazně městský ráz oděvu narušuje pouze velký tištěný šátek vázaný na záušnice, taktéž z uničovské dílny, jehož nošení si ženy na Hané podržely až do zániku nošení kroje. Namísto nízkých střevíců má žena na nohou vyšší šněrovací botky a červené punčochy.

(Lit.: Bečák 1941, Melzrr 1998)