Morava je díky své poloze územím, v němž se protínají vlivy několika výrazných oblastí, vyznačujících se svébytnou
oděvní kulturou. Na východě Moravy, sousedícím s karpatskými horami, se uplatnily oděvní součásti spjaté s pasteveckou
kulturou, jejíž prvky zasahují až na moravské Kopanice. Oproti tomu jih a jihovýchod, Podluží a Strážnicko, mají blízký
vztah k rovinatému západnímu Slovensku a Panonii. Na střední Moravě se zase uchovaly některé prvky domácích oděvních
konstrukcí, jejichž historie sahá až do středověku. Severní, západní, částečně i střední a jižní Morava zase přináleží k západnímu
typu kroje, který v minulosti zasahoval až na severní Kyjovsko a doposud zůstal v užívání ve Vracově. Celý okruh se vyznačuje
úzkým sepětím se stylovým evropským oděvem 18. a 19. století. Některé jeho prvky, jako jsou ženské a mužské vesty a kabátky,
navíc pronikaly dále na východ do sousedních oblastí, v nichž pozvolna měnily ustálenou podobu lidového oděvu. Výsledkem
takového působení a prolínání je neobyčejná krojová pestrost, která se na Slovácku projevuje nebývale ostrými hranicemi
mezi krojovými okrsky, které se často liší vesnice od vesnice. Rozdíly se projevují v barevnosti, použitých materiálech, skladbě
oděvních součástí i jejich konstrukci, přičemž v jediném celku vedle sebe mohou existovat prvky různého stáří. Nejstarší
oděvní součásti většinou nacházíme jako součást kompletů mužského a ženského obřadního oděvu, který se uplatnil při
církevních svátcích, rodinných a výročních obyčejích, jako jsou svatba nebo hody. Při těchto příležitostech nacházely své místo
zvláštní úpravy hlavy, jako je dívčí pentlení určené pro družičky na svatbě, případně čepení, které nosily mladé novomanželky.
Vdané i svobodné ženy nosily šatku, kterou ve většině regionů nahradily po polovině 19. století velké tištěné šátky. Nezbytným
doplňkem nevěsty i vdané ženy byla bohatě vyšívaná úvodní plachta. Svobodným mládencům zase nesměla za kloboukem
chybět vonice a především kosárky, dlouhá kohoutí ocasní pera. Příkladem starobylé ženské oděvní součásti je plátěná sukně
s živůtkem zvaná leknice, vyskytující se nejen na Moravě, ale též na sousedním Slovensku. Obdobné rozšíření má také typ
sukně prodloužené na prsou širokým lemem zvané rubáč, nahrazující na jihovýchodní Moravě spodní ženský oděv. Jinou
svéráznou oděvní součástí je přední a zadní hustě řasená zástěra nazývána fěrtoch, pokud je ušitá z bílého či žluceného plátna,
nebo šorec, pokud je z plátna černého. U ženských košil se na Moravě vyskytuje typický příramkový střih rukávů, který
můžeme nalézt i u některých mužských košil. Mezi specifi ka mužského oděvu bezesporu patří i dlouhé přiléhavé soukenné
kalhoty se dvěma rozparky v pase. Na Moravu se ovšem rozšířily teprve v průběhu druhé poloviny 18. století, přičemž mají
blízký vztah k západnímu Slovensku. Původnější jsou zřejmě plátěné kalhoty zvané gatě, jejichž pravoúhlý střih může být
značného stáří. Ke starším oděvním součástem řadíme i košili se zavinovacím trupem a otevřenými pravoúhlými rukávy, která
se nosí na Veselsku, Strážnicku, Kyjovsku i Podluží. Oproti tomu košile s příramkovými rukávy, užívaná na Uherskohradišťsku,
Uherskoostrožsku a luhačovickém Zálesí, má zřejmě svou inspiraci v ženských rukávcích.