Cesta na týdenní nebo výroční trh, obecně nazývaný jarmark, představovala v životě vesničanů vítané vytržení
z každodenní práce. V návštěvě trhu se spojovaly situace pracovní i sváteční, v závislosti na tom, jestli na trh lidé přicházeli
jako prodejci nebo kupující. Na vyhlášené trhy, kde se očekávala velká účast kupujících, neváhali prodejci vážit dlouhou
cestu. Skuteční kramáři ji podnikali na formanském voze, trhovcům k dopravě zboží posloužil obyčejný trakař nebo kára
a řada podomních výrobců se musela spokojit s nůší na zádech, přičemž hlavním dopravním prostředkem byly vlastní nohy.
Stejným způsobem přicházeli ze širokého okolí tržního místa kupující. Na cestě se tak potkávala pestrá směsice lidí z různých
regionů, které odlišoval nebo naopak sbližoval jejich oděv, z něhož bylo zřejmé, zda se jedná o sousedy z okolních vesnic nebo
přespolní cizince.
Na náš trh přicházejí do města obyvatelé jižní, západní a střední Moravy. V pestré směsici barev a zvuků bychom mohli
potkat nejen hanácké Slováky z okolí Klobouk, Horáky od Velkého Meziříčí či domácí Brňany, ale též Chorvaty z Mikulovska,
Němce z Jihlavska, Vyškovska a Hřebečska. Mezi prodejci bychom mohli narazit na Hloťáky z Nové Lhoty na Horňácku, kteří
byli vyhlášení houževnatostí, s níž dokázali urazit za obchodem desítky kilometrů. Na trzích nabízeli dřevěné výrobky: hrábě,
kosiska, opálky a další, které přes zimu vyráběli v domácích dílnách.
V oděvu účastníků trhu se nutně mísí praktické součásti vhodné na dlouhé pěší cesty v blátě a prachu, stejně tak jako
úhledné kartounové kabátky a bílé škrobené rukávce. Muži ve většině případů obouvali na cestu pevné boty s vysokou holení
a k nim různě dlouhé bílé, žluté a nakonec tmavohnědé kožené kalhoty, dobře patrný a výrazný znak západního typu kroje
na Moravě. Vesta se nosila na Horácku většinou s dvouřadovým zapínáním z potištěného kartounu, na Brněnsku a hanáckém
Slovácku se vyskytovala jednořadová soukenná. Oděv ženatých mužů doplňovaly kabátky, které se však v muzejních sbírkách
zachovaly jen zřídka. Většinou sahaly jen do pasu a v oblibě u nich bylo dvouřadové zapínání. Před sluncem i deštěm chránil
hlavu klobouk se širokou střechou.
Ženský oděv na cestu se výrazně nelišil od běžného polosvátečního oděvu. Na střední a západní Moravě nosily ženy
většinou nízké střevíce, které teprve koncem 19. století začaly nahrazovat kotníkové botky. Uzavřené dlouhé sukně, další
charakteristický znak západního typu oděvu, se šily z kanafasů, které vyráběli místní tkalci z Českomoravské vysočiny. Stejně
typické bylo nošení dlouhé košile nahrazující spodní oděv, přes niž se nosila košilka rukávce s krátkými rukávy a různě
střihově řešená vesta. Košilka a vesta se však nosily samostatně pouze jako sváteční oděv svobodných dívek, v běžném nošení
je nahrazoval kartounový kabátek s obloukovým výstřihem, který zahaloval šátek zvaný půlka. Hlavu kryl velký tištěný