Raková, 1880, Moravské zemské muzeum v Brně
Nošení vesty a kabátku se na střední Moravě rozšířilo v druhé polovině 18. století, když z užívání postupně vytlačilo krátký prsní kožíšek, jehož německé pojmenování Brustpelz se zachovalo v lokálních názvech – brunclek, bruclek, pruclek – označujících vestu a ojediněle i kabátek. Nové oděvní součástí, odpovídají svým vzhledem i konstrukčními detaily – patky kapes, zádové rozparky, manžety na rukávech – oděvním trendům posledních desetiletí 18. století. V lidovém oděvu se s jejich užíváním setkáváme na hostýnském Záhoří, oblasti bezprostředně navazující na východ Hané. Kabátek i vesta jsou zpracovány shodně, a to ve střihu, materiálu i výzdobě. Délka oděvu dosahuje do hloubky boků a přednice má jednořadové zapínání. Trupová část je do pasu přiléhavá tvarována zádovými princesovými švy, spodní část je oproti tomu rozšířena třemi překrytovými rozparky. Dobový krejčovský detail zůstal zachován též na špičatě krojené kapsové patce ozdobené třemi knofl íky a stejně tak na manžetě rukávu opatřené typickou svislou patkou se zapínáním na knofl íky. Oproti tomu krátké kalhoty ze světlé kůže s jediným rozparkem na pravé straně navazují, podobně jako na Holešovsku, na starší vzory domácích obdélných kalhot. Nohavice, podobně jako na Hané, jsou podvázány darmovisy, které přidržují plátěné vyléčky zastrčené do vysokých bot. Oděv muže doplňuje klobouk s válcovým dýnkem a širší okrouhlou střechou.