Jevišovka, 1900, Moravské zemské muzeum v Brně
Vzájemná příbuznost ženského oděvu Chorvatek z Mikulovska a Podluží je nejvíce patrná ve svátečním a obřadním oděvu svobodných dívek, v němž se zachovalo nejvíce starobylých oděvních součástí. V oděvu vdaných žen odkazují na tuto tradici jen detaily, jako široký vyšívaný límec, mašle pod krkem a široký látkový pás rapas , kterým má žena přepásanou blůzu. Ostatní oděv prozrazuje nové trendy, které do tradičního ženského oděvu začaly pronikat v posledních desetiletích 19. století. Spodní sukni s živůtkem nahradila dlouhá volná košile, přes niž se uvazuje několik spodniček a delší uzavřená sukně překrytá širokou zástěrou. Namísto rukávců ženy začaly nosit lehký nepodšívaný kabátek zvaný bluzija, doplněný v chladném počasí černou sametovou kacabajkou s vatovanou podšívkou. Místním specifi kem je hojné užívání pestrobarevných vlněných kašmírových látek potištěných rostlinným dekorem, které najdeme na sukni, zástěře, blůze i šátku. Právě tuto pestrou „slovanskou“ barevnost dávali pozorovatelé do kontrastu s převážně tmavým střízlivým oděvem okolního německého obyvatelstva. Také boty s vysokou holínkou jsou dokladem přežívajícím starší tradice.

(Lit.: Malec 1900, Nováková 2000)