Jihlava, 1900, Muzeum Vysočiny Jihlava
Město Jihlava bylo od středověku obklopeno vesnicemi s německy mluvícím obyvatelstvem, které si až do počátku 20. století udrželo nejen svůj jazyk, zvyky, ale také lidový kroj, označovaný jako pajerácký. Někteří badatelé jej sice považují za specifi cký projev německého etnika, nesmíme, ale zapomínat, že se nosil i v některých ryze českých vesnicích v sousedství. Tomu odpovídá i celková skladba oděvních součástí, mezi nimiž není nic, co by odporovalo běžným oděvním zvyklostem přelomu 18. a 19. století. Jedinou starší oděvní součástí byl živůtek s trojúhelníkovou vložkou puntem, který odpovídá předlohám z 16. století, tak jako je tomu na Hřebečsku a Horňácku. Mnohem častěji se však nosila brokátová vesta, jejíž oblý výstřih patří k nejhlubším na Moravě, takže okraje výstřihu jsou svázány červenou pentlí a ještě na počátku 19. století se do něj vkládala trojúhelníková vložka punt. Pod vestu se oblékala krátká košile příramkového střihu s širokým plochým límcem a krátkými baňatými rukávy. Sukně se tradičně šily z pruhovaného kanafasu, pro obřadní příležitosti z černého sukna a později ze světlého cajku. Zástěra je z tmavomodrého leštěného plátna. Na nohy si dívky tradičně obouvaly oranžové punčochy a nízké boty. Hlavu kryje velký tištěný šátek vázaný na konce s cípy obtočenými kolem hlavy a svázanými nad čelem.

(Lit.: Göth 1928, Hanika 1937)