Vracov, 1900, Národní ústav lidové kultury
Ženský kroj z Vracova vykazuje podobně jako jeho mužský protějšek řadu znaků západního typu kroje. Především je to sešitá sukně, krátké rukávy ženské košilky a také střih ženského kabátku. Oproti tomu vesta z modrého bíle vzorovaného damašku, lemovaná podél špičatého výstřihu širokou stuhou s květinovým vzorem, má své nejbližší příbuzné na nedalekém Uherskoostrožsku. Pod ní se nosila bílá košilka zvaná rukávce s krátkými příramkovými rukávy s rostlinnou vyšívkou v ramenním švu. Starobylý kabátek z červenofialového leštěného plátna tzv. marýnka je přiléhavý s jednořadovou přednicí a mělkým výstřihem. Rukávy jsou jednošvové s výrazně nabíranou ramenní hlavicí. Sukni z bílého, červeně pruhovaného kanafasu zcela překrývá široká bílá kartounová zástěra potištěná květy. Na nohou má dívka hnědé pletené punčochy, obuté do černých šněrovacích bot. Znakem vdané ženy je bílý čepeček, jehož okraj vyčnívá zpod tureckého šátku uvázaného hore konce.

(Lit.: Klvaňa 1918, Rýznarová 1973