Kněždub, 1950, Národní ústav lidové kultury
Ženský kroj na Veselsku prošel v meziválečném období výraznou proměnou, která se projevila nejen novými materiály a uplatněním výraznější výšivky, ale též větší mírou škrobení, které změnilo proporce a celkovou siluetu oděvu. Změnu završilo zkrácení sukní, k němuž došlo v druhé polovině 20. století. Proměna je dobře patrná na ženské košilce rukávcích, jejíž rukávy jsou drobně vrapené a vycpané papírem do kulovitého tvaru. Na spodním okraji je prodlužují tacle, které mají podobu širokého pásu bílé prostřihované výšivky tzv. šlingrování. Límec obojek obroubený síťovanou krajkou se oddělil od košile a získal podobu širokého škrobeného okruží. Vesta kordulka je z barevného sametu s širokou stuhou vyšívanou pestrými květy. Přední a zadní zástěra jsou v obvyklé skladbě. Černý šorec vzadu a červený vlněný fěrtoch vepředu, oboje zkrácené nad kolena a pozvednuté několika škrobenými spodničkami. Jejich vázání má svá specifi ka, která je odlišují od jiných moravských regionů, kde je silueta sukně vzadu rozšířená a vepředu víceméně rovná. Na Uherskohradišťsku, Uhreskoostrožsku a Veselsku se spodničky váží střídavě zepředu a zezadu, takže výsledná silueta je právě opačná, vepředu rozšířená a vzadu víceméně rovná. Kroj doplňují vysoké černé boty čižmy a turecký šátek uvázaný na záušnice hore konce do podoby přiléhavého turbanu.

(Lit.: Klvaňa 1918, Šimša 2011)