Ostopovice, 1880, Moravské zemské muzeum v Brně
Svobodné dívky na střední a západní Moravě preferovaly ve svátečním oděvu již od počátku 19. století krátké kabátky, jako byla marýnka nebo špenzr. Tím se jejich kroj výrazně přiblížil městskému oděvu, který se odlišoval od lidového oděvu na Hané, Slovácku a Valašsku, kde bylo zvykem, že svobodné dívky nosily alespoň ve svátek košilku a vestu, tj. rukávce a kordulku. Změna nastala teprve v posledních desetiletích 19. století, kdy byli místní obyvatelé konfrontováni s malebností krojů, v nichž do města přicházeli účastníci akcí pořádaných u příležitosti Krajinské výstavy v Brně. Pod náporem těchto dojmů se v dívčím svátečním kroji opět začaly nosit rukávce a kordulka. Rukávce vychází ze starších vzorů ženských košilek s obdélným trupem, krátkými rukávy a úzkým krajkovým límečkem, sepnutým pod krkem nezbytnou broží. Vesty oproti tomu čerpají ze střihů soudobých kabátků, což se projevuje oblým výstřihem, šůskem při spodním okraji a především typickými kolmo sežehlenými varhánky na zádech. Shodný je též materiál – různobarevný samet nebo vlněný pestře potištěný kašmír – ozdobený kovovými portami. Uzavřená sukně z růžového kartounu je nažehlena do pravidelných vln, které odpovídají obdobně nažehleným spodničkám, díky nimž sukně nabývá na objemu. Se sukní výrazně kontrastuje bílá plátěná zástěra po obvodu ozdobená bílou dírkovanou výšivkou. Na hlavě dívky nosily, tak jako jejich matky, turecké šátky vázané na věnec. Na nohy obouvaly bílé punčochy a střevíce.

(Lit.: Kunz 1950, Nováková 2002)