Nedašov, 1930, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
Ženský oděv užívaný v Nedašově a okolních obcích je téměř totožný s ženským oděvem, který se nosil na slovenské straně hranice na Trenčansku. I zde tvořil spodní oděv rubáč, přes který se nosila dlouhá sukně se živůtkem nazývaná leknice. Nejstarší se šily z nebarveného konopného či běleného bavlněného plátna, později se začal používat bavlněný modrotisk nebo potištěný kartoun. S užitím leknice se setkáváme též na moravských Kopanicích a luhačovickém Zálesí, což je dokladem společných kulturních vazeb celé oblasti. Leknice společně s košilkou rukávci a zástěrou fěrtochem tvořily základ běžného oblečení, v němž ženy chodily nejen doma, ale též ve všední den po vsi. V neděli do kostela pak oblékaly soukennou fi alovou vestičku kordulku, která dodávala jejich oděvu na důstojnosti. Viditelným znakem vdané ženy byl síťovaný čepec, který se však samotný nosil jen doma. Venku se přes něj vázal šátek, ve svátek to byl velký bílý šátek s vyšitým zadním cípem. Na nohou ženy nosily bílé punčochy a na ně nazouvaly soukenné bílé střevíce s dlouhým jazykem.

(Lit.: Sušilová-Havlíček 1956)