Lužná, 1890, Moravské zemské muzeum v Brně
Ženský kroj se na Vsetínsku udržel v užívání podstatně déle než kroj mužský. Na všední den ženy většinou chodily již po městsku, tj. nosily sukni, zástěru a delší kabátek zvaný kacabajka, ovšem v neděli a ve svátek oblékala svobodná děvčata, ale i některé starší ženy, součástky místního kroje. Kromě jiných si pozorovatelé často všímali vlněných skládaných tzv. ubíraných modrých punčoch, které dle jejich názoru ženské nohy spíše hyzdily, než chránily. Punčochy se šily z vlněného sukna, později pletly z ovčí příze. Hotový výrobek se valchoval v horké vodě a dlouhá „holínka“ se na formě skládala do oblých skladů. Určitou obdobou těchto punčoch jsou drobně skládané holeně kožených bot, které se nosí v některých obcích na Slovácku, např. v Rohatci nebo Dolním Němčí. Spodní ženský oděv tvořila sukně s oplečím takzvaný rubáč, přes který se oblékala bílá zadní zástěra kasanka a přední modrotisková zástěra fěrtoch. Košilka s kratšími rukávy je ozdobena na límečku, náramenicích a manžetách rukávů krémovou výšivkou. Červená vesta kordulka má kulatý výstřih lemovaný zelenou portou. Na hlavě nosily vdané ženy síťovaný čepec, na něj si vázaly červený spodní šáteček a velký plátěný šátek.

(Lit.: Urbachová 1961, Urbachová 1972)